Stará Orlová

Vznik Orlové a původ jejího názvu je spojován s pověstí z období vlády Těšínského knížete Měška I. Křivonohého (1142-1211). Ten, lovíce v temných hvozdech svého panství, se usadil se svojí manželkou Ludmilou a osobní družinou na skalnatém návrší k polednímu odpočinku. V tu chvíli z blízkého křoví vzlétl obrovitý orel, nesoucí hostii, kterou upustil právě nad hlavami překvapeného knížecího páru. Kněžna Ludmila následkem úleku na tomto místě předčasně porodila syna Kazimíra, pozdějšího majitele Těšínského panství. Šťastný otec, vidíce v této události Boží znamení, dal v tomto místě sroubiti kapli, nechal vykácet velikou část lesa a založil zde ves, která dostala jméno Orlová. Kníže Kazimír se rád vracel do Orlové, a po smrti otce nechal vystavět Benediktinům klášter v Těšíně, daroval jim Orlovou a dalších 20 vsí.

Dlouho poté syn Kazimírův Vladislav přeložil klášter do Orlové, aby se mniši starali o rozvoj tohoto kraje. Káceli lesy, vysoušeli bažiny a dostali solné právo. Vyrubali lesy a na svazích porubaniska vznikla Poruba. Tolik praví legenda.

Pravdou je, že se dodnes tyčí na vysoké skále nad orlovským náměstím mohutný dvouvěžový kostel v novogotickém stylu.

Když vycházíme po schodech z roku 1861 po pravé straně jsou sochy sv. Benedikta (1863) a sv. Jana z Nepomuku (1871) a po levé straně socha sv. Josefa (1863) a sv. Hedviky (1871).

Na místě kostela stála dřevěná kaple (v roce 1223 jí zmiňuje Listina Vratislavského Biskupa Vavřince ).

Z té se lze dočíst, že se jednalo o menší stavbu vybudovanou knížetem Měškem II. ještě před příchodem benediktinů do Orlové na počátku 13. století.

Na místě původní kaple nechal opat Jan III. vystavět nový kostel vysvěcený 14. srpna 1466. Není známa původní architektonická podoba svatostánku, jednalo se však pravděpodobně o jednolodní kamennou stavbu s dřevěnou věží vystavěnou v gotickém slohu s pravoúhlým presbyteriem. Později byla stavba rozšířena o dvě boční lodi, získala zasvěcení Narození Panny Marie a stala se poutním místem.

Koncem 17. století proběhla přestavba kostela v barokním slohu. Dřevěnou věž nahradila věž zděná, krytá plechem. Střechu lodě pokrýval šindel. Strop byl rovný z klád a pouze část nad hlavním oltářem dostala klenbu.

Na začátku 20. století již kostel nevyhovoval kapacitním potřebám věřících a orlovský kostelní výbor rozhodl o jeho přestavbě. V roce 1903 byl starý kostel až na kněžiště zcela rozebrán. Dne 8. září 1903 byl u příležitosti dne svátku narození Panny Marie položen základní kámen stavby, kterou provedli místní stavitelé Miroslav Martinec společně s Janem Sedlaříkem na základě upravených plánů stavitele Josefa Bergra z Bohumína za 600 000 korun. Kostel dostavěli v roce 1905 a 21. října 1906 došlo k jeho slavnostnímu vysvěcení.

Mezi lety 1920 až 1975 bylo v Orlové a okolí kostela zbouráno na 1200 budov a roku 1979 došlo i k demolici zámku v přilehlém parku.

Od roku 1961 do 2008 činil vypočtený pokles způsobený poddolováním 2,5 m. Zaměřený pokles náměstí v období 1959–2004 byl 1,83 m. Rozsáhlé škody ve zdivu stavby způsobily především důlní otřesy. V osmdesátých letech 20. století hrozila poddolovanému kostelu demolice. Za jeho záchranu se zasadil ThDr. Antonín Huvar, farář farnosti a čestný papežský prelát, společně s několika farníky. Následně proběhlo statické zajištění kostela stažením základů, položena nová střecha, opravena fasáda, provedena výmalba a vyměněna výdřeva podpírající kostel. Další opravy se prováděly postupně v etapách od roku 2000 až do roku 2013. V tomto období proběhlo mimo jiné nové statické zabezpečení, oprava fasády, obměna střechy, výmalba interiéru a pořízení dvou nových zvonů.

Z původních šesti zvonů se dochovaly jen dva zvony na jižní věži

(r. 1436 - 750 kg a 1534 - 900 kg).

Na severní věži byly zvony tři - z roku 1932 - Jan Nepomucký, Sv. Barbora a Sv. Václav. Během roku 1942 byl zrekvírovány. V roce 2010 byly ulity nové zvony sv. Martin (1370 kg) a sv. Barbora (930 kg). Ty ve stejném roce vysvětil Biskup Fr. Lobkowicz.

Kostel je od 7. dubna 1964 chráněn jako Kulturní památka České republiky a nachází se v ochranném pásmu historického centra. Je pravidelně využíván, konají se zde bohoslužby v češtině a polštině.

První písemná zmínka o existenci Orlové pochází z roku 1223 v souvislosti s listinou vratislavského biskupa Vavřince. Osada tehdy tvořila jádro lokality zvané Sal (sůl) a patřila řádu Benediktýnů sídlících v klášteře v Týnci u Krakova.

Jméno Orlová se poprvé uvádí v roce 1227. Benediktýny vybudovaný orlovský klášter (1291) se stal sídlem opatství, které hospodářsky silně ovlivňovalo region přibližně 160 km2 v okolí Orlové až do roku 1560. Po sekularizaci klášterního majetku tento připadl rodu Cikánů ze Slupka (do r. 1619), poté Bludovským z Bludova (1619-1838) a po vymření tohoto rodu získal orlovský velkostatek rod Mattencloitů, kteří v roce 1844 poskytli Rothschildům v daném regionu právo na těžbu uhlí.

Bloudovští vybudovali v sousedství kostela v roce 1765 zámek, jež bohužel v 70. letech tohoto století byl vlivem poddolování asanován. Zámek sloužil od roku 1902 i jako městská nemocnice.

V období středověku byla Orlová zemědělskou obcí. Svůj význam tu měla i řemeslná výroba, zvláště plátenictví.

Zásadní změnu do života Orlové přinesl počátek dolování v 19. století. Dochází k významnému nárůstu populace a mění se i zástavba obce. Vedle vznikajících těžních provozů vyrůstají i typické havířské kolonie. První pokusy o těžbu uhlí v Orlové se datují rokem 1817. V roce 1850 bylo na území Orlové a Lazů již 16 uhelných jam. Pro rozvoj těžby v Orlové mělo zásadní význam dokončení Košicko-Bohumínské dráhy v roce 1869. Obec tak získala železniční spojení do všech významných středisek Rakousko-Uherské monarchie.

Těrlicko

Těrlická přehrada

První rozhodnutí o vybudování Těrlické přehrady vzniklo v roce 1953, samotné počátky vybudování přehrady spadají do roku 1955.

Technickým vedením stavby i investorem bylo pověřeno Vodohospodářské rozvojové investiční středisko v Ostravě pod vedením F. Chlupa a V. Beuda.

Stavební práce na přehradě pak byly přiděleny brněnskému podniku Ingstav pod vedením Ing. Břouška.

Budoucí přehradní nádrž měla být postavena za účelem zásobování Třineckých železáren, Dolu Dukla a Dolu 9. Květen provozní vodou, dále jako povodňová ochrana níže ležícího území a také jako rekreační využití.

Přípravné práce započaly v roce 1956 a to stavbou úchytné hráze a propustí na jižní části budoucí přehradní hráze. Byl postaven dům pro dělníky, kteří na stavbě pracovali.

Bylo započato s odkupem domů, které stály na místě budoucí přehrady. Celkem bylo tento rok vykoupeno 22 domků za 1% výkupové ceny. Výkupní cena byla směšná (dům v hodnotě 10.000,- Kč byl vykoupen za 100,- Kč). Lidé kteří byli v tomto roce vykoupeni se mohli buď nastěhovat do dvou nově postavených činžovních domů, nebo si mohli postavit nový domek, pokud na něho ale měli dost peněz.

Ke konci roku byly započaty terénní úpravy pozemků pro stavbu náhradní silnice, která měla vést kolem přehrady.

V roce 1956 začaly práce na hlavní hrázi. Jejich úkolem bylo vyrovnat vodní poměry a chránit silnice, které byly v její blízkosti před zatopením. Do užívání byla předána v roce 1959 ako první část celé vodní nádrže. Hlavní hráz byla dokončena v květnu 1960.

Na stavbu nebyl použit beton, ale zemina. Těrlická přehrada byla v ČSSR první, která se tímto způsobem postavila. Jedním z důvodů bylo cena (byla levnější než beton). Pro stavbu bylo použito 19 800 m3 jílu, 180 700 m3 vypálené hlušiny - haldoviny z dolů Horní Suché a zbytek tvoří vysokopecní struska a těrlické štěrkopísky.

Kromě úchytné a hlavní hráze musela být zajištěna stavba čerpací stanice, strojovny,vodní nádrže v kostelci a v neposlední řadě muselo být položeno postrubí vedoucí do Třince.

K 31. 12.1961 byly ukončeny všechny práce a přehrada se mohla pomalu napouštět vodou.

Společně s výkupy se začalo budovat nové sídliště. Jelikož výkupní ceny starých domů byly velmi nízké, využívali majitelé stěhování do novych bytů. Bytovou zástavbu zastřešil Generální investor bytové a občanské zástavby se sídlem v Ostravě. Stavby prováděl národní podnik Pozemní stavby se sídlem v Opavě. Mělo se postavit 180 bytových jednotek.

Výstavba bytů se neobešla bez problémů, Objevil se nedostatek pracovních sil i materiálu, nebyl dodržován časový plán a v porovnání se stavbou přehrdy měl skluz 1/2 roku, ač to mělo být obráceně.

18.1 1959 se prvních 10 rodin stěhovalo do nových bytů, byty převzal Místní národní výbor. Ihned po nastěhování si nájemníci stěžovali na vodu ve sklepích, špatné topení špatné komíny. Náprava sjednána nebyla.

V dubnu 1959 bylo k užívání připraveno dakších 10 bytů, lidé se mohli nastěhovat s podmínkou, že nebude používáno po dobu 3 měsíců záchodů a koupelen, protože kanalizace není napojena na postavenou čistící stanici. Do konce roku mělo být odevzdáno dalších 26 bytů.

V říjnu 1960 se první majitelé nastěhovali i do nově postavených rodinných domků, které jim byly odprodány i s pozemkem za 82 000 Kčs.

V lednu 1961 se přijela podívat komise na nekvalitní stavbu bytové zástavby, aůe její návštěva se minula účinkem.

Hlavní silnice starého Těrlicka procházela středem obce a spojovala Těrlicko na jedné straně s Ostravou a na druhé s Českým Těšínem. Významné budovy byly na levé staně - katolický barokní kostel, budova fary, někdejší polská škola, Obecní dům, nebo Dělnický dům.

Kromě této státní silnice křižovala obec i okresní silnice Karviná - Hnojník. Tyto silnice musely stavbě ustoupit. V lednu 1959 se začalo se stavbou náhradní silnice. Měla vést jižním směrem přes chytnou hrát a vracet se ve směru severním po druhé straně přehradní nádrže.

V polovině kopce, který vede na Kostelec, se tato nová cesta měla napojit na starou a vést směrem do Českého Těšína. Silnice byla postavena ještě téhož roku v listopadu a začala být užívána v květnu 1960.

K nejdůležitější stavbám, která měla bát ve starém Těrlicku zbourána, a který nebyl v novém postaven, patřil barokní katolický kostel ve středu obce. Poslední bohoslužba se zde konala 11.2.1962 a o n byl kostel během měsíce vyklizen. 28.3.1962 byla otevřena hrobní krypta , která se v kostele nacházela a ve které bylo nalezeno 10 kosterních pozůstatků. V březnu byla také zbourána farní budova přiléhající ke kostelu a začal být rozebírán most u fary. Kostel byl zbourán odstřelem 30.5.1962.

Dalším důležitým objektem byl katolický hřbitov při kostelu ve středu staré Těrlicka. Nové místo bylo vyhlédnuté pod Bludovickým kopcem. V květnu 1958 byl zahájen převoz pomníků a náhrobků ze starého hřbitova na nový, i když jeho výstavba nebyla ani z poloviny hotova. Převoz zajišťoval Třinecký komunální pohřební ústav.V červenci téhož roku začal převoz ostatků. Kromě hřbitova byl Těrlicku ještě jeden katolický hřbitov při kostele na Kostelci a hřbitov při evangelické kapli. Tyto dva hřbitovy zůstaly zachovány.

Dále byly zbourány restaurace, hospody a obchody.

V roce 1967 vznikla organizace Správa rekreační oblasti a místních služeb, která se touto rekreační oblastí zabývala jak po stránce rozvojové, tak po stránce finanční.

Nacházelo se tam ž chatových osad, ve kterých bylo 157 chat, 21 podnikových rekreačních středisek, a chatová osada, patřící SROMSu a Jednotě- Jedność, 10 pláží, pro stanování a táboření bylo vymezeno 5 soustředěných tábořišť, z nichž 3 se nalézaly v bezprostřední blízkosti pláží a společně ještě s občerstvovacími stánky, vytvářející místa soustředěné rekreace. Nacházíse zde chatová osada Zelené město, Osiny, Pod Borem, U nádrží, a U hráze.Podnikové chaty zde měli TŽ VŘSR, Bastro Radvanice, Důl 1. máj a další.

V roce 2000 byla vybudována naučná stezka "Těrlické mokřady". Naučná stezka vede po obvodu záchytné nádrže na jižním konci Těrlické přehrady, kam ústí řeka Stonávka. Zahrnuje přirozeně meandrující tok řeky, záchytnou nádrž a lesní porosty kolem. Neregulační říční tok vytváří ideální prostředí pro vznik lužního lesa, řeka Stonávka se rovněž podílí na velkém druhovém bohatství rostlin i živočichů.

Finanční a technické údaje týkající se Těrlické přehrady:

Hlavní hráz: 84 500 000,- Kčs

Náhradní komunikace: 19 928 000,- Kčs

Stavba nádrží na Kostelci a přívodního potrubí: 15 000 000,- Kčs

Úchytná hráz: 7 780 000,- Kčs

Zařízení staveniště hlavní hráze: 2 076 000,- Kčs

Lesotechnické melorizace kolem hráze: 1 085 000,- Kčs

Zařízení staveniště úchylné hráze: 955 000,- Kčs

Domky hrázného a vodáka: 488 000,- Kčs

Ostatní výdaje: 3 585 000,- Kčs

Celkem: 135 097 000,- Kčs

Povodí nádrže: 82,0 km2

Délka hráze v koruně: 617,0 m

Max. výška hráze: 25,0 m

Celkový objem nádrže: 27,4 mil. m3

Délka záplavy: 6,2 km

Šířka záplavy: 530 m

Zatopená plocha: 267,6 ha